Tajná společnost

Svým způsobem samozřejmě všechny rozvinutější civilizace už dávno před naším letopočtem počítaly roky. Já bych se chtěl věnovat relativně mladšímu období, době antického Říma a událostem, které se postupně promítaly i do dějin naší kultury a ostatně v ní zanechaly stopy až do dnešních dnů. Jak to tedy s tím Novým rokem od dob starého Říma bylo?

V antickém Římě se mimo spousty jiných svátků slavil i Nový rok. Datum těchto oslav spadalo na 1. března. V této době se lidé obdarovávali, navštěvovali a pořádali bohaté hostiny. Proč březen? Jednoduché vysvětlení – tradiční římský rok měl původně pouze 10 měsíců. To by bylo celkem jedno, kdyby měly i „správný“ počet dní. Ale neměly – celkový součet činil 304 dní, což znamená, že měli jaksi každý rok 60 dní v zimě, které jakoby nikam nepatřily.

Ale v životě nelze takový počet dní jednoduše ignorovat, dělat že nejsou. Řešilo se to různě, ale taková provizorní situace nemohla trvat dlouho. Proto došlo v roce 700 př.n.l. k zásadní změně – byly přidány dva měsíce. Leden a únor, latinsky Ianuarius a Februarius.  Změnily se počty dní téměř všech měsíců a situace byla vyřešena. Alespoň úředně.

Prakticky se ale už v té době objevuje první rozkol. Oficiálně se totiž se změnou v počtu měsíců změnila i datace Nového roku. Podle oficiálního „politického“ kalendáře byl Nový rok určen na 1. ledna. V měsíci lednu zároveň probíhaly volby římských konzulů, nejvyšších římských státních úředníků. Příjemné se tak mělo spojit s užitečným a obyvatelstvo říše se mělo na přelomu roku pravidelně nořit do víru oslav.

Ale nestalo se. Náboženská tradice samozřejmě také přijala dva nové měsíce navíc, už jenom z čistě praktického hlediska – neměla by jak vyrovnávat časový skluz, který by rychle narůstal. Ale přijala je po svém. Nové měsíce byly zařazeny až za měsíce tradiční. Vlastně to bylo jedno, nemělo to žádný podstatný vliv, neb měsíce se kryly.

Jedinou praktickou odlišností bylo, že když náboženský rok začínal 1. března, tak se toho dne taky pořád i slavil. Čili v praxi spousta obyvatel jaksi na konci prosince oslavila „státní“ Nový rok, ale všichni se těšili na bujaré oslavy toho jejich Nového roku. Takže, ačkoliv je to dost schizofrenní, tak běžný římský občan akceptoval oficiální Nový rok 1. ledna ale oslavil jej a vzpomínal jako úplně jiný svátek v jiný den. Zajímavé že?

Ale nakonec se i ten 1. leden definitivně prosadil, jenom to chtělo někoho, kdo ví, jak se takové změny opravdu dělají. Ano, tušíte správně. Julius Caesar byl tím pravým. Jeho reforma kalendáře, známá jako Juliánská reforma, byla podstatnou změnou nejen v životě Římanů. A aby taková změna opravdu fungovala a přinesla co nejdříve své výsledky, musí se prostě dodržovat. Juliánský kalendář jasně a bez výjimky stanovil oslavy Nového roku na 1. Března a tak byly také od roku 43 př.n.l. slaveny na celém území Římské říše.

Problém byl vyřešen. Dobře, bez problémů a na relativně dlouhou dobu. Ale jak my dnes už víme, Římská říše se vlivem mnoha okolností v polovině prvního tisíciletí našeho letopočtu rozpadla. To sice neznamená, že by zmizely její tradice, to spíše naopak, ty se šířily dále, stejně jako hlavní římská víra té doby – křesťanství. A dostáváme se ke středověké Evropě. Zde se pozůstatky antické římské tradice a stále rostoucí křesťanská víra střetává s pohanskými zvyklostmi a odlišným historickým vývojem různých národů a kmenů.

Nebudeme zde rozebírat politiku utváření středověké Evropy, ale zůstaneme hezky v klidu pouze u Nového roku. Rozhodující vliv po celý středověk měla křesťanská církev. A to hned od raných počátků. A když církev něco opravdu řeší, svolá se koncil. Jeden se konal v roce 576 n.l. ve francouzském městečku Tour. Byly na něm řešeny dost zajímavé otázky, nicméně my se budeme věnovat jen jedné z nich – dataci Nového roku. Na koncilu v Tour bylo přijato rozhodnutí, stanovit a slavit Nový rok 1. ledna.

Takto napsáno se to zdá jednoduché a prosté. Problém byl v tom, že středověká Evropa nebyla žádným jednotným celkem a ani církev samotná zde neměla vždy na růžích ustláno. A tak po celou dobu trvání středověku (což bylo všehovšudy nějakých tisíc let) nebyl v Evropě ustálen novoroční svátek. Oficiálně můžeme hovořit o 1. lednu bezpochyby již od roku 576, avšak v praxi to vypadalo úplně jinak.

Problém, proč lidé hojně a rádi neslavili Nový rok toho dne, kdy bylo politicky stanoveno, nebyl ten, že by nepřijali křesťanství. Bylo to dáno tím, že to datum nemělo logiku. Zde už souvislost s přijímáním křesťanství nalezneme – „pohanské“ obyvatelstvo sice přijímalo křesťanskou víru, ale tím způsobem, že ji (ať vědomě či nevědomě) implantovalo na svou víru a zvyky původní. To znamená, že pro ně nebyl problém přijmout spousty svátků, které ostatně církev umě aranžovala, pokud spadaly do dní, které již beztak slavili. Ale slavit jen tak nějaký den uprostřed zimy, protože to někdo řekl, to u lidí prostě nenalezlo dostatečnou odezvu.

A tak byl Nový rok ve středověké Evropě slaven v jiné svátky, kdy přesně, to se lišilo podle oblastí. Můžeme hovořit o třech datech – buď lidé slavili Nový rok 25. Prosince jako součást Vánoc a oslav narození Ježíše Krista (což je ale zase manipulace církve, protože z evangelií se datum narození vyčíst nedá a stará tradice původně hovořila o Ježíšově narození na jaře), nebo klasicky 1. března, jak už známe ve spojení s antikou a příchodem jara. Někde také Nový rok slavili až 25. Března a následně byl mnohde spojován rovnou s Velikonocemi.

Abych byl poctivý – možná se to neřešilo proto, že církev to až tak moc netrápilo. Úředníci, správci a další oficiální činitelé pracovali s datem pro Nový rok jako s 1. lednem a lid své oslavy stejně promítal do křesťanských (církevních) svátků, takže ve své podstatě nebyl důvod, proč rozdmýchávat spory. Už tak měla církev problémy se zakazováním jiných tradičních oslav, tak si asi nechtěla s Novým rokem zbytečně pálit prsty.

Ale, to nemohlo trvat věčně. A tak i v Evropě nastala doba, kdy byl pevně stanoven Nový rok včetně oslav pro všechny. Ale taky už nejsme ve středověku. Píše se totiž rok 1582 a svět se seznamuje s další, pro naši civilizaci zásadní, kalendářní reformou. Ano, světu je představen (a vnucen) Gregoriánský kalendář.  Tento kalendář uvedl v platnost papež Řehoř XIII. a platí dodnes. Změny v podstatě nebyly nijak velké, pouze byl vzhledem k novým poznatkům ve vědě (astronomie, fyzika) poupraven předchozí kalendář Juliánský. A úprava byla taky jednoduchá – byly zařazeny přestupné roky, tak jak je známe dnes, včetně nepřestupných staletí (výjimka z výjimky – staletí dělitelná číslovkou 400 přestupná naopak jsou). To zmenšuje odchylku, kterou kalendář nabírá oproti realitě pohybu vesmírných těles.

A mimo to taky Gregoriánský kalendář stanovuje oslavy Nového roku na 1.ledna pro všechny, bez diskuse a bez výjimky. Lépe řečeno tedy pro všechny, jejichž panovníci kalendář přijmou. V některých zemích se tak stalo téměř ihned, jinde až ve 20. století. To je mimo jiné také důvod, proč ani tato změna příliš nepřispěla k ustálení datace Nového roku v Evropě. Ale měla od počátku slušně nakročeno.

Dalším rozkolem, který nelze v žádném případě opomíjet, je fakt, že ani církev už dávno není tak jednotná, jako za starých časů bývala. V první řadě musíme počítat s rozdělením křesťanství, tedy od roku 1054 máme křesťanství západní a východní. Východní – pravoslavná větev prochází odlišným vývojem, uznává trochu jiné tradice a tím pádem se liší i některá data. Navíc v žádném případě nereagovali na Řehořovu reformu kalendáře. Východ Evropy se tedy postupně začal dostávat do „skluzu“ v datování. To je taky to jednoduché vysvětlení, proč Velká říjnová socialistická revoluce byla vlastně v listopadu. Ale to už jsme odbočili.

Druhým problém Gregoriánské reformy a jejího přijetí šlechtou i obyvatelstvem byl rozkol v plánované dataci – mělo se prostě přeskočit ze 4. Října 1582 na 15. Října. Tedy vynechat 10 dní a od tohoto data pak počítat i s přestupnými roky. A to byl problém, za prvé si lidé všeobecně mysleli, že jim šlechta a církev dny kradou, navíc to mnohdy neuměli pochopit ani lidé na vysokých místech. A zasáhla politika a loajalita. Bez diskusí byla reforma přijata dle nařízení papeže pouze v Itálii, Španělsku a Polsku. Naopak například v Českých zemích byla na zasedání sněmu odmítnuta.

Pokud bychom to chtěli zjednodušit – reformu snáze přijímali katolíci, což souvisí s jejich loajalitou vůči papeži. Na druhé straně protestanty byla ve značné míře odmítána, ačkoliv často chápali její přínosy. Problém byl prostě politický – jak jsme zmínily, kromě vypuštění 10 dnů církev také trvala na Novoročním svátku 1. ledna.

A dostáváme se do ještě horší a zamotanější situace. V některých oblastech se totiž stalo všechno úplně opačně. Byl akceptován 1. leden jako svátek Nového roku, ale nebyla přijata Gregoriánská kalendářní reforma. Dnes se Juliánský kalendář oproti Gregoriánskému zpožďuje o 13 dní a skluz bude pořád narůstat. Tedy jak vidíte, zpočátku s tím rozhodně jiné, než politické starosti nebyly.

O 1. lednu jako o Novém roce pro všechny tedy můžeme mluvit až někdy od počátku 18. Století, kdy byla Gregoriánská reforma přijata i protestantskými zeměmi a spolu s tím byl přijat i nový Nový rok. V 19. století pak už Nový rok znamená v podstatě pro všechny Evropany stejný den – 1. leden.

Jak vidíte, neměl to ten Nový rok vůbec jednoduché. Jakoby politikům odjakživa nestačilo jenom politikaření, ale jak jste teď sami mohli poznat, nikdy se nestyděli a klidně manipulovali i s takovými svátky, jako je Nový rok. Takže jestli se dožijete nějaké nové datace Nového roku, vůbec se tomu nedivte. Nebylo by to poprvé.

Václav Frolec a kol.: Vánoce v české kultuře, nakladatelství Vyšehrad, Praha 1989, ISBN 80-7021-018-4

prof. Dr. Ing. J. Purš DrSc., doc. Dr. M. Kropilák DrSc., a kol.: Přehled dějin Československa, Academia - nakladatelství ČAV, Praha 1980, 509-21-857

H. Kohoutková, M. Komsová: Dějepis na dlani, nakladatelství Rubico, Olomouc 2007, ISBN 80-7346-065-3

http://en.wikipedia.org/wiki/Gregorian_calendar

http://en.wikipedia.org/wiki/Julian_calendar

http://www.infoplease.com/spot/newyearhistory.html