Tajná společnost

Mezi řeckými městskými státy v době Antiky vyčnívaly dva, které znají opravdu všichni– Athény a Sparta. Téměř každý si jistě vzpomene, že základní charakteristika těchto dvou „rivalů“ byla navzájem zásadně odlišná. Zatímco v Athénách kvetla filosofie, umění a hlavně demokracie, Sparta byla zaměřena zejména na vojenství, krutý přírodní výběr a vládu respektu, autority a tvrdé ruky. Ale jak to tak v životě bývá, nic není černobílé – a tak stejně jako měly i Athény schopné bojovníky, tak i ve Spartě se našlo místo pro uměleckou tvorbu a podobné, k vojenskému stylu života ne zrovna nutné, oblasti lidského konání.

Bohužel, o Spartě toho rozhodně víme prozatím mnohem méně, než o jiných řeckých městských státech. Ale i to málo bohatě stačí k tomu, abychom si byli schopni udělat alespoň základní představu o tomto starověkém městském státě, plném tvrdých mužů, celoživotně trénovaných jen a pouze pro boj a život strávený ve válce. Sparťané byli odmalička vedeni k tvrdému způsobu života a od narození jim bylo všemožně dokazováno, že ti, kteří si neumí vybít své místo pod sluncem vlastníma rukama na něj prostě a jednoduše nemají nárok.

Tvrdost života ve Spartě se projevovala již ve chvíli, kdy některá ze spartských žen přivedla na svět potomka. Syn byl většinou toužebně očekáván, zatímco novorozeňata opačného pohlaví byla spíše zklamáním, ačkoliv nebyla zcela zatracována. Novorození chlapci byli podrobeni zevrubné prohlídce – Spartská logika byla v tomto ohledu krutě přímočará – jedině stoprocentně zdraví chlapci mohli žít a vyrůstat v tomto státě, naopak jakákoliv fyzická vada či nedostatek vedly v naprosté většině případů k násilnému usmrcení takového jedince.

Z dnešního pohledu se nám takový přístup může jevit jako nelidský, ovšem v dávných antických dobách mělo takové jednání své opodstatnění. Slabší jedinci stát pouze stáli výdaje navíc a naděje, že by snad někdy měli šanci úspěšně projít tvrdým výcvikem a náročnými zkouškami byla v podstatě nulová. V tomto směru pak bylo rozhodně lidštější jejich usmrcení, než život na okraji společnosti, do které by se stejně nebyli schopni nikdy plnohodnotně zařadit.

Spartský voják - symbol neprazitelnosti

Služba v armádě byla alfou a omegou celé spartské společnosti. S výcvikem se začínalo v 7 letech – a od té doby v podstatě Spartský muž žil jen a pouze pro armádu. Mladíci byli vystavováni všelijakým ústrkům a byli nuceni snášet rozličná utrpení, včetně bolestivých trestů. Jenom tak se z nich mohli stát zocelení bojovníci, ochotní kdykoliv bez váhání zaútočit na cokoliv či kohokoliv. Spartský voják tak nikdy nedopustil narušení formace, nikdy v boji neupřednostnil sebe před spolubojovníky a nikdy by mu nepřišlo na mysl, že by boj měl vzdát, stáhnout se, či snad utéct, dokud k takovému jednání nebude vydán rozkaz. Naopak – tvrdý život ve Spartě a léta drsného výcviku plodila své ovoce – Spartští bojovníci si nikdy ani na okamžik nepřipustili, že by mohli v boji prohrát, stejně jako neuznávali porážky či taktické stažení z boje.   

Je to možná lehce udivující, ale tak, jako byla Sparta tvrdá ke svým mužům, dokázala být více než vstřícná ke svým ženám. Postavení ženy ve Spartě nemělo v jiných řeckých státech nejmenší obdoby. Spartská žena byla naprosto svobodná, plnoprávná a požívala různých drobných výhod, které jí ženy z jiných řeckých polis mohly jenom závidět. Na druhou stranu to bylo asi tak všechno, co mohla od života očekávat. Nějaká láska či snad dokonce romantika byla naprosto vyloučená. Pro spartského muže byla žena pouze rodičkou jeho potomků, nic víc.

Tento způsob myšlení krásně dokresluje i život dospělých, ženatých bojovníků. I ti totiž trávili většinu svého času se svými druhy ve zbrani, stravovali se a přespávali v kasárnách, zatímco se jim jejich ženy staraly o dorůstající ratolesti. Spartští bojovníci si na lásku k ženám dávali velký pozor, protože takové city je pouze oslabovaly v boji a prakticky pro ně neměly žádný užitek.

Spartské vojsko v pohybu

Úplně jinak tomu ve Spartě však bylo s láskou mezi samotnými muži. Homosexualita byla naprosto běžná v celém antickém světě, ovšem ve Spartě se jednalo takřka o pravidlo. A zdaleka nešlo pouze o sex, ale opravdu o vzájemné vztahy mezi staršími a mladšími bojovníky. Takové jednání mělo zřejmě hned několik praktických důvodů, z nichž nejdůležitějším nejspíše byla podpora vzájemné soudružnosti mezi bojovníky. Mimo jiné i homosexuálním vztahům vděčilo Spartské vojsko za svou pověstnou neporazitelnost. Ovšem ne všichni historikové s touto teorií plně souhlasí.

Samozřejmě, všechny starověké státy si udržovaly ve svých armádách muže, kteří měli boj a války jako své řemeslo, ovšem Spartský muž ani jiné řemeslo na výběr neměl. Od dovršení plné dospělosti, tedy zhruba od nějakých 20-ti let pro spartské muže byla armáda jediným zaměstnáním a opustit zdi kasáren mohli až v 60-ti letech. Armáda, služba ve zbrani a války – to byla celoživotní náplň všech Spartských mužů. Proto se z nich také rychle stali nejobávanější vojáci starověkých bojišť a našlo se opravdu jen velmi málo jiných bojových jednotek, které byly schopny čelit Spartské vojenské formaci.

Bitva u Thermopyl

Jak moc silné vojsko Sparty dokázalo být, si můžeme představit na základě dochovaných záznamů a informací z bitev, kterých se tito bojovníci účastnili. Tou naprosto nejslavnější a dnes díky filmovému zpracování i masově známou nejspíše byla bitva u Thermopyl. Zde opravdu dokázala hrstka Spartských bojovníků v čele s králem Léonidem neskutečné – dokázala zastavit a pozdržet Perská vojska, nepředstavitelnou lavinu bojovníků ze všech možných koutů země, v té době největší armádu světa. Detaily netřeba zmiňovat, pro základní představu jistě postačí, že Spartská falanga držela nápor čtvrtmiliónové armády včetně slavných Nesmrtelných více než tři dny a nebýt zrady, zřejmě by jej udržela úplně.

Spartské vojsko neoplývalo žádnou speciální taktikou ani výzbrojí. V oblasti vojenství se drželi zaběhnutých strategických pravidel a odzkoušených zbraní. Veškerá síla Sparty pramenila z celkové filosofie celého tohoto polis – každý Spartský bojovník neznal nic jiného než boj, ale ten ovládal na špičkové úrovni. Z pohledu obyčejného bojovníka, žoldáka, či jen dobrodružství hledajícího rváče ve službách jiné armády bylo Spartské vojsko prostě neporazitelné. A o tom, jaký musely mít takovéto myšlenky a pocity mít vliv na realitu boje a psychiku nespartských bojovníků, asi nemá cenu příliš pochybovat.

Bojovníci Sparty v akci

Protivníci se svým způsobem, až na výjimky, třásli hrůzou při pomyšlení, že proti nim stojí Sparťané. Naopak spartské bojovníky jejich vlastní matky vyprovázely k rozhodujícím bojům se slovy „Vrať se buď se štítem, nebo na něm.“ Mimochodem slavná hláška, kdy se spartský bojovník u Thermopyl vyjadřuje k námitce, že Peršané mají desítky tisíc lučištníků, stylem: „Výborně! Alespoň budeme bojovat ve stínu.“ není výmyslem autorů filmu, ale opravdu byla dle dobových svědků před bojem vyřčena. To, myslím, hovoří samo za sebe.

foto: wikipedia a pinterest